188895236_10216372777907144_5027855847325395249_n.jpg



Rozhovor s Ivetou Kulhavou
 
fotografkou připravované knihy
Tajemství perníčků

Ivet, jste především fotografka. Ale náš rozhovor začnu trochu z jiné strany. Vydala jste svoji kuchařku a také velkou knihu fotografických omalovánek. Kde se zrodila ta myšlenka?

 

Kukuchařka, čas na hraní v kuchyni, je naše společné dílo, které vznikalo v týmu čtyř kamarádek ve spolupráci s krásným dětským nakladatelstvím a grafickým studiem. První myšlenka vytvořit hravou kuchařku pro děti se zrodila někdy v roce 2016. V tu dobu jsem hodně intenzivně fotografovala pro restaurace a zároveň jsem dokončovala k vydání svoji první knížku - fotografické omalovánky pro děti, které začaly vznikat jako klauzurní práce ještě na vysoké škole. Při průzkumu nabídky dětských knížek v knihkupectvích jsem tehdy zjistila, že mnoho zajímavých kuchařek pro děti na trhu není. Tak mě napadlo spojit se s holkama a společně jsme se pustily do díla. K výsledku vedla dlouhá cesta, ale přinesla spoustu nových zkušeností.

 

 

Objevila jsem Vás na platformě Pointa, která pomáhá začínajícím autorům vydat knihu. Oslovila jsem Vás a vznikla naše spolupráce na knize Tajemství perníčků. Tímto bych Vám ráda poděkovala za nádherné první fotografie perníčků na titulní stranu i do ukázky z knihy. Zmínila jste se mi, že máte k perníku blízko. Je to tak?

 

Ano, velmi blízko, proto mě velmi potěšilo, když jste mě oslovila. Pocházím z Pardubic, města perníku, a tak mojí první brigádou asi v 16ti letech bylo právě zdobení perníčků v nedalekém perníkářství. Navíc perníčky jsou moje nejoblíbenější vánoční cukroví, jiné kolikrát ani nepeču. Na vydání této knihy se tedy už moc těším.

 

Ivet, pamatujete si, kdy jste poprvé něco fotila? Bylo to jako u většiny lidí na mobilní telefon nebo jste dostala v dětství svůj fotoaparát?

 

Ano, pamatuji si na svůj první analogový kompakt, na který jsem vyfotila několik filmů na základce, hlavně při výměnném zájezdu ve Francii. Potom jsem se s kamarádkou na druhém stupni přihlásila do fotografického kroužku při pardubické hvězdárně a začala fotografovat na dědovu Flexaretu a tatínkovu Minoltu, fotografie jsme si vyvolávali ve fotokomoře sami. To už bude 20 let. Na střední škole jsem potom k Vánocům dostala svůj první digitální fotoaparát od Fuji a až na vysoké škole jsem si koupila vlastní fullframe zrcadlovku Canon. Na výlety do hor jsem si ale s sebou dlouhou dobu radši brala miniaturní analog Olympus mju: Teprve posledních pár let využívám k focení i mobil, dřív mi z mobilů fotky přišly nepoužitelné, ale vývoj jde rychle dál a teď už na výlety nic jiného kolikrát ani neberu.

 

 

Určitě přišel nějaký moment, kdy jste zjistila, že Vás to baví a začala jste s fotografií nějak pracovat. Pamatujete si na ten okamžik?

 

Zásadním okamžikem se pro mě rozhodně stalo podání přihlášky ke studiu fotografie do ateliéru profesora Vojtěchovského, předního českého fotografa zaměřujícího se na sklo, a hlavně výborného pedagoga. Tehdy jsem ještě neměla tušení, kolik možností obor fotografie nabízí, teprve během studií se mi začaly otevírat všechny obzory.

 

 

Co Vás během studií v tomto oboru bavilo nejvíce? Byla to technická stránka focení, nebo umění vidět věci jinak a zachytit je ve fotografii, nebo možnost cestování, kreativní stránka nebo něco úplně jiného?

 

Nejvíce mě bavily společné ateliérové projekty, kdy jsme se v malých týmech podíleli na vzniku fotografií, které bylo potřeba předem koncepčně promyslet, produkčně připravit a následně postprodukčně zpracovat. Tak například vznikl záběr bílého sportovního Mitsubishi s kladrubskými bělouši v běhu. Baví mě pracovat v týmu, kdy každý má na starosti nějakou část projektu. A celkově právě kolektiv inspirativních lidí napříč ateliéry a možnost konzultovat svoje práce na fakultě se zkušenými pedagogy je to, co mi dalo ze studia fotografie nejvíc.

 

 

Máte nějaký nevšední zážitek, který se stal díky Vaší práci?

 

Těch zážitků je spoustu, většinou jsou spojené s místy, na která mě fotografování zavedlo a na která bych se jinak těžko dostávala, ať už je to například zákulisí restaurací, luxusní vily na Azurovém pobřeží, nádherné marocké riády, a nebo i nemocniční operační sál.

Třeba jednou jsem po cestě na jih Francie vzala do auta na spolujízdu kufr, o kterém jsem nevěděla, co skrývá. Teprve při předání jeho majiteli u Saint-Tropez jsem se dozvěděla, že vezu kufr ztracený na letu z Ruska do Ženevy a že je v něm svatební oblek nastávajícího ženicha, který se za dva dny dní žení. A nejenom že mu chyběl svatební oblek, ale i svatební fotograf. A tak jsem se za dva dny ocitla na jejich krásné svatbě…

 

 

Měla jste několik studijních praxí a stáží ve Francii a Belgii. Čím byly pro Vás přínosné a kterou zemi jste si oblíbila?

 

Obě země jsem projela křížem krážem, ve Francii jsem dohromady strávila skoro tři roky, protože jsem tu i pracovala a ráda se sem vracím, ale v Belgii jsem se cítila mnohem víc jako doma, vlámové mi přijdou české povaze bližší.

 

 

Ráda cestujete po světě, které místo je pro Vás zajímavé pro focení a kam byste se ráda vrátila, nebo se vracíte z důvodu, že je Vám tam dobře?

 

Hodně inspirace jsem našla v Jižní Africe a Vietnamu, ale z těch bližších zemí mě úplně okouzlilo Maroko, tam bych se ráda brzy vrátila určitě, i když záběry z poslední cesty jsem ještě ani nestihla zpracovat. V Marakéši jsem vedla kurz fotografování organizovaný jednou italskou agenturou, ale ještě zajímavější mě přišla další místa, která jsme si projeli sami. Třeba se sem jednou vrátím s další skupinkou fotografů, kterým ta místa ráda ukážu. Už jsme ty plány na fotovýlet měli, ale covid nám je přetnul.

 

 

Jaké je Vaše oblíbené moudro nebo motto, které Vás provází životem?

 

"Fais de ta vie un rêve, et d'un rêve, une réalité." (Proměň svůj život v sen, a sen ve skutečnost.) Saint-Exupéry

Protože věřím, že každý můžeme vzít svůj život do vlastních rukou a proměnit své sny v realitu, i když většinou za ně musíme těžce zabojovat.

 

 

Kde můžeme vidět vaši práci?

Ukázka vybraných prací je k nahlédnutí v mém portfoliu na webu www.ivetakulhava.com nebo instagramu @iveta.kulhava

Děkuji a moc doufám, že se podaří knihu financovat a vydat!