Můj příběh – Lidka Fliegelová

Jak už se říká, odříkávaného chleba největší krajíc…

Bylo mi šest let, když mě babička Marie Navrátilová vzala do zahrádkáře mezi perníkářky a já je učila točit kornoutky. Tehdy jsem toho ještě moc nenazdobila, ale pořád jsem se motala kolem. Jak šel čas, narodily se mi dvě dcery, tu a tam jsme na Vánoce perníčky napekly a také skromně ozdobily. Babička v tu dobu pekla perníky ostošest. Nádherné 3D kousky. Domažlickou bránu, Kurzovu věž na Čerchově, Českou studánku, ale hlavně perníkové chaloupky, saně s koňmi, nebo Pařezovou chaloupku s Křemílkem a Vochomůrkou. Pod organizací Českého zahrádkářského svazu sdružovala perníkářky z Domažlic. Pekla také chodské koláče, dorty, šila chodské kroje a až do svých 82 let chodila každou neděli s turisty na výšlapy. Je úsměvné, že živnost si zakládala v 56 letech po odchodu do důchodu, a měla ji až do svých 80 let. Její životní příběh jsem před deseti lety zaznamenala v knize Jen tak o životě – Marie Navrátilová. Babička už dnes nepeče, ale má radost, že v tomto krásném voňavém řemesle pokračujeme.

Pekla jsem perníčky s dcerami, když byly malé, na Vánoce a Velikonoce. Ale až když vylétly z hnízda, řekla jsem si, že bych je mohla tvořit na prodej. Protože žijeme na Chodsku, rázem byly na světě Perníčky z Chodska s typickým chodským motivem. Ten se skládá z růže, aster, pomněnek a vlčích máků na bílém podkladu. Byly Velikonoce, napekla jsem, a aniž bych to očekávala, od té doby už jsem se nezastavila. Uměla jsem zdobit jen klasickou bílkovou polevou. Na internetu jsem nacházela nové techniky. Snažila jsem se například najít, jestli je vhodná ke zdobení Královská glazura – Royal Icing. Někdo psal super, jiný nic moc. A já nevěděla. Až jednou mi ji maminka v cukrářském obchodě hodila do košíku a řekla, prostě jí zkus. Nezkusíš, nevíš. A tehdy jsem zjistila, že místo neustálého hledání návodů a postupů na internetu, si to prostě musím vyzkoušet sama.

Nejčastěji peču perníčky s chodským motivem. Jmenovky na svatbu, drobné kousky jako pozornost z Chodska pro turisty, ale také vánoční a velikonoční perníčky. Nebráním se i jiným technikám zdobení. Ráda zkouším něco nového. Často je to spousta nepovedených kousků, nezdařených pokusů a omylů. Díky internetu jsem objevila velké množství nových technik, inspirace a také se zúčastnila několika kurzů zdobení. Každého tvůrce potěší, když se jeho výrobky líbí. Často lidé říkají: „Ten je škoda sníst, ten si schovám!“ a já říkám: „To ne, jen ho snězte!“ Když se ale někdo hned do perníčku zakousne, přijde mi to trochu líto. Ale je to perník. Má se sníst a jsem ráda, když chutná.

Víte, co je na řemesle nejtěžší? Umět si ocenit svoji práci. S tím se potýká většina začínajících perníkářek. Často je ruční práce podhodnocená. I tak občas slyším: ,,Jé, to je drahý!“ Hned je mi jasný, že ten člověk nic netvoří a neprodává. Pravou hodnotu člověk pozná, když si perníček sám nazdobí. Většinou slyším od ženských, které přišly na kurz: „Tohle se jíst nebude, takovou mi to dalo práci!“

Říká se, že perník má potěšit třikrát. Poprvé jako dárek od někoho blízkého, podruhé svojí krásou a potřetí svojí chutí. Věřím, že to Perníčky z Chodska splňují J

Vím, že už mám svého nástupce – dceru Míšu. Často mi pomáhá s prezentací na internetu, s počítačovou grafikou a také s prodejem na jarmarcích. A když je potřeba, také zdobí. A krásně zdobí. Jen teď má jiné zájmy. Ale já vím, že jednou… ani tady nepadne jablko daleko od stromu.

@pernickyzchodska Fcb Perníčky z Chodska You Tube Perníčky z Chodska

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.